Jen s Tebou
Proč jsem tě musela potkat a zamilovat se do tebe? Proč si prostě nešel za
ostatními a zůstal si se mnou venku? Proč si mě chytil za ruku, podíval se mi
do očí a políbil mě? Proč jsem začala cítit ten krásný pocit, při kterém se mi
podlamují do teď kolena?
To jediné slůvko proč..
Psal si mně, že mě potřebuješ vidět a cítit vůni mého těla. A já jsem najednou
začala mít pocit, že si ten pravý.. Ten, o kterém se píše ve všech knihách o
lásce. Ano, já sem věděla, že si ten pravý. Trávili jsme spolu všechen čas,
který jen šel.. Byly to nejkrásnější chvíle v mém životě a já děkovala bohu, že
tě můžu mít. Ale vše krásné jednou musí skončit, a tak se rozplynul i můj sen.
Seděla jsem v autobuse a byla na cestě domů. Vracela jsem se domů a měla jsem
být šťastná, přece ne každý se má kam vracet.. Ale já bych v tu chvíli dala
nevím co za to, abych mohla vrátit čas třeba jen o pár hodin. Ještě před pár
hodinami si mě líbal na rtech, na tvář, na celé tělo. V tu chvíli jsem se
netrápila myšlenkami na to, že už s tebou nebudu nikdy takhle ležet a ty mně
nebudeš říkat, že mě miluješ a hladit mě po tváři. Sedím tu sama a nevím, jak
bude vypadat můj další život. Já to opravdu nevím. Čeká mě sice plno nových zážitků
a možná i nových přátel, ale ty budeš tam v dáli a já na to budu sama. Ty se
mnou nepůjdeš do kina, nebudeš na mě čekat před školou.. Prostě tu nebudeš pro
mě, když tě budu potřebovat. Nejsem malá, vím, že láska se nedá udržet na
dálku, ale já to chci. Chci, aby nám to vydrželo, chci být s tebou alespoň v
duchu. Stačí mi si představovat, co asi děláš, jestli ještě spíš, anebo už
pomáháš obléct sestře šaty do školky.
Ale já věřím, že to půjde. Musí to jít, prostě musí. Já si totiž nedokážu
představit svůj život bez tebe. Já tě potřebuju. Potřebuju, abys mi psal o tom,
co si dnes zažil, jaký byl test z matiky, kterou tak nemáš rád, a nebo třeba
jen o tom, co si měl dneska na oběd.
Netušila jsem, že tím polibkem začne něco tak neuvěřitelného a přitom tak
smutného. Ale mám vzpomínky, které mi nikdo nevezme, navždy budu cítit tvoje
polibky na svých rtech, ale zároveň budu plakat, že jsem je vůbec dokázala
opustit. Možná bych se měla probudit ze snu a najít si někoho, kdo nebydlí
daleko ode mě. Ale já nechci, chci tebe, pro to, jaký si a jak se ke mně
chováš.
Miluji tě, ale zároveň mě děsí myšlenka, až jednou přijdeš a řekneš, že ze
vzpomínek se přece žít nedá.
A já vím, že už nikdy nebudu stejná, budu ochuzená o něco, co odešlo s tvým
posledním pohledem.
Náhledy fotografií ze složky Smutný obrázky:(
krástne
(luci, 10. 9. 2010 20:44)