Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Posedlá

30. 7. 2007

Posedlá neznámo čim, posedlá sama sebou, seděla a kývala se ze strany na stranu...
Její zelené oči pozorovaly plující mraky... Kruh ze svíček obehnával jí a malý ohýnek za jejími zády..
Vzpomínala na své dětství.. Školu.. Plány do budoucnosti, úspěchy, rodinu, bývalé a součastné kamarády,...
Všechno probrala do nejmenších detailů..
Seděla na kraji skalního výčnělku, pod nim šuměly nárazy vln oceánu na tvrdý kámen. Právě zapadalo slunce...
Otočila se směrem k hladovým plamenům, které čekaly na slibovaný kus železa...
Opřela ho o kámen, zkontrolovala, jestli jeho konec zůstane
v ohni, a dál nerušeně pozorovala oranžový obzor... Svíčky už byly malé, konečně přišlo na věc, kvůli které sem dnes večer přišla.
Vzala proutek, na jehož konci byl plíšek. Nyní však již do běla rozžhavený.. Snažila se nemyslet
na bolest, kterou to způsobí a poprvé ho přitiskla na kůži levého
ramene... Trhla sebou, pevně sevřela rty. Do očí se jí vehnaly slzy a kreslily na jejích tvářích pomocí řasenky
černé proužky.. Zamotala se jí hlava.. Vzpamatovala se a pokračovala.. Podruhé.. Zhluboka se nadechla, chtěla to mít co nejdřív
za sebou, na nic nečekala.. Tři... Upřeně se podívala k nebi.. Čtyři.. musela si dátObrazek chvilku pauzu... Želízko odložila k ohni...
Uklidnila se.. Bylo to bolestivější, než čekala.. Její pevná vůle jí nedovolila přestat... Pět... Teď už na sobě nic nedala znát.. Šest... Vše se
blížilo ke konci - tenhle fakt ji hodně pomohl... Sedm... Poslední tah, hotovo.. S úlevou zalapala po dechu, znovu málem omdlela..
Kriticky prohlížela její dílo, zdálo se, že je celkem spokojená.. Pálila ji celá ruka... Ale byla na sebe hrdá..
Pomalu zhasla svíčku po svíčce, teď už nikam nespěchala. Na nebi se objevila první hvězda... Zbytky popela rozprášila klackem...
Poodstoupila od okraje. Prvních pár kroků bylo váhavých, ale nakonec se dokázala rozběhnout. Poslední ladný dotek chodidlem na pevné
zemi.. Pak už si jenom představovala, že letí... Dlouhé červené vlasy zkopírovaly její pohyb... Útes nad ní se zvedal čim dál větší rychlostí,
zvlněná voda se naopak přibližovala. Volnost, radost, napětí, strach... Padala... Ve svých představách se vtělila do schopností orla...
Prudký náraz na hladinu oceánu... Souvislá plocha se roztříštila na malé kapičky, které se ve slabém svitu měsíce třpytily jako drahokamy.
Myšlenkami přistála na dřevěné houpačce, složila křídla, úplně se uvolnila a nechala se houpat větrem sem a tam, sem a tam, zavíraly
se jí oči.. Přestávala cítit své tělo, zdálo se, že z něho vystupuje... Orel se vznesl a uletěl, ale
ona tam zůstala... Sem a tam, sem a tam, sem a tam... usínala, ztrácela vědomí, pohybovala se někde
mezi životem a něčím zatím neznámým... Táhlo ji to na tu stranu, jak si přála... Jednim okamžikem jim vzala zázemí - vzpomínky hledající
ztracený úkryt se rozptýlily do všech stran... Zbylo jenom tělo, které se na vlnách kolíbalo sem a tam.. sem a tam...

 

Náhledy fotografií ze složky Pár dalších obrázků

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář